Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ach ta auto-erotika

27. 9. 2009
Ach ta auto-erotika!
 
Když má člověk dobrou postel, má se fajn. Zvlášť když s někým chodí. To my s J. neměly. Teda každý měla svojí, ale malou a nevhodně umístěnou. Já spala v pokoji s mladším bráchou, J. v obýváku na gauči. Nuže nastalo, co nastat muselo - já měla autíčko - starou škodověnku a dělaly se výlety. Měly jsme svá oblíbená místa. To nejoblíbenější bylo trochu zrádné. Párkrát jsme zapadly do bahna a to vyprošťování (v mrazu, případně dešti) zrovna rozkoš nebyla. Nejdřív potmě (v zimě se stmívalo nádherně brzy) a pak i za bílého dne, protože bylo léto a do tmy se nedalo čekat. Hluboké brlohy jihočeské nám vcelku zdárně sloužily až do jednoho dne.  
 
Nejdřív koupel na Dehtáři a pak jsme se jely podívat někam okolo. Cvičně řídila J. aby nezapomněla, kde je brzda a kde plyn. Zaparkovaly jsme na široké, lehce zarostlé cestě cca 100 metrů od okraje lesa.
Začalo to jako obvykle. Měla jsem na sobě černou minisukni (dobře se pod ní leze) a mojí oblíbenou tmavě červenou mikinu (pod kterou se naopak leze navýsost blbě, takže byla velice rychle fuč). Spodní prádlo taky dlouho nepřekáželo. Já seděla na místě řidiče k volantu zády obkročmo na J. Nic nezvyklého - teda pro nás dvě.
Po jednom dlouhém a vášnivém polibku jsem zaslechla zvuk, který se mi nelíbil. Zvednu hlavu a vidím dodávku se dvěmi dělníky, jak parkují za námi. Oni se tvářili zrovna tak vesele, jak já zděšeně. Seskočila jsem s varovným řevem z oblečené J., jala jsem se zmateně hupkat po autě a snažit se snažit se narvat do mé těsné mikiny. Dělníci mezitím vystoupili a s širokými úsměvy si to štrádovali k nám.
V tom okamžení jsem začala ječet: „Puč mi vestu, dej mi vestu!“ a strhávat ji z ještě ne zcela situace vědomé J. Ukořistěná vesta zakryla to nejnutnější právě v okamžiku nejzazším. Chlapi šli velmi pomalu kolem auta a já se krčila na sedačce spolujezdce a snažila se neexistovat. Jak se tvářila J. si nepamatuji. Pánové byli poněkud (mile) překvapeni, že se jedná o dvě holky. V okamžiku, kdy se dostatečně vzdálili od našeho auta (párkrát se ještě otočili) jsem se zmohla na další výkřik.
Tentokrát: „Jeď vole, jeď, startuj a jeď!“  
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie




Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>