Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hvězdičky

27. 9. 2009
Hvězdičky
 
První lásky bývají rozmarné. Ta moje také. Bydlela jsem ten čas u bratra. Bylo to ve třeťáku. V listopadu jsem se seznámila s E. přes seznamku. Ještě ten den, kdy mi odpověděla na inzerát jsme šly na první schůzku. E. ,o pár let  starší než já (ovšem brácha mi tvrdil, že vypadá na patnáct), v té době navštěvovala zdejší vysokou. Jinak byla od Telče. Těsně před Vánoci jsme šly na schůzku do přilehlého parku.
Nesnáším americké slaďáky, kde dva sedí, koukají na oblohu a po trapném tichu prohlásí: „ Vidíš ty nádherný hvězdy?“ Pak se začnou líbat.
Seděly jsme spolu na lavičce pod lampou, byla zima, padal sníh. Po krátké rozmluvě trapná chvíle ticha. Otočila jsem obličej vstříc vločkám, zahleděla se do světla lampy a zeptala se:  „Vidíš ty hvězdy?“ Po konstatování, že nejsou vidět a křečovitých úsměvech mi E. položila ruku na koleno, já se jí přitulila do jejích blond vlasů. Pak mě začala líbat. Fajn.
Prošel okolo chlap toho jsme si nevšímaly a pokračovaly. Po další chvilce (cca 10 minut) jsem zaregistrovala povědomou siluetu. Byla to moje němčinářka s dvěmi dětmi. Hned jsem byla v pozoru a zdravila jsem. Doufala jsem že se paní učitelka nedívala moc dopředu. Odpověděla a pokračovala v cestě.
 
 
Po Vánocích mě čekala sprcha. Ledová. E. se ke mně neznala, bydlela deset baráků od našeho, přesto jsme se měsíc a půl neviděly. K Valentýnu přišla sprcha ještě ledovější. Je těhotná. Se svým bývalým. Vrátila se k němu o Silvestru. Pak potratila (nechtěně) – vrátila se ke mně. Na prázdniny jela domů- vrátila se k němu. Na podzim jsme se zase začaly stýkat- zjistila jsem, že takových jako já má víc… ještě pár setkání a další podzim definitvní rozchod. Láska k ní mě držela dlouho, ale nebylo to k tomu.
 
 
Ovšem:
 
Zhruba z jara toho prvního roku mě zastavila němčinářka na chodbě.
„Pavlo, vy bydlíte tam někde u toho parku, že? „ Přitakala jsem. „ Já vás tam viděla onehdá s tou blondýnkou, seděly jste na lavičce.“ Nervózně jsem souhlasila. „A představte si, přišla jsem domů, byla jsem s dětmi cvičit, a povídala jsem manželovi, že jsem viděla svou žákyni. Jak jste tam byly. A představte si on šel domů přede mnou, tak vás taky viděl. Tak se divil: „Oni jsou tam ještě? Vždyť je taková zima!““ Na to prostě není co říct.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA