Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na kulečníku se nesedí...

14. 9. 2009
Na kulečníku se nesedí!
 
Bylo předjaří já chodila s  J. a v TV frčela Vila Vyvolených a Big Brother. Volné večery jsme trávily po hospodách. Mimo jiné i v jednom baru s kulečníkem kousek od nemocnice. Byla jsem s J. v zadní místnosti kulečníkovým stolem, obsluha tam nechodila, pro pití jsme si musely chodit sami k baru. Po odehrání dvou tří her jsme si sedly k pití a začaly se tulit, posléze líbat. Já trdlo, abych nebyla do všeho hrr. Všimla jsem si teda sice malé kamery, ale tak nějak mi to nevadilo. Myslela jsem, že je jen tak nějak záložní, kdyby se něco stalo, že se na to zpětně podívají. Tak jsme se mazlily. J. mi sundala tričko a já posílala polibky na kameru s výroky typu „Vila živě! Velký bratr vše vidí!“ Málem jsem mávala podprsenkou do objektivu. Od baru zaléhal občasný mnohohlasý veselý smích, z toho jsme usoudily, že obsluha má příjemnou zábavu, zřejmě někoho známého a rozhodně jí nenapadne přijít třeba vysypat popelníky.
Domazlily jsme se. Nic velkého se nekonalo. Naštěstí. J. šla na WC a já jsem připravila další kulečníkovou hru a posadila se na kulas.
Od baru se ozvalo: „Na kulečníku se nesedí!“ Hrklo ve mně a sjela jsem zadkem ze stolu. Ozvalo se: „Ani se o něj neopírá!“ Polil mě pot. Vrátila se J. a já se s ní podělila o tu nádheru. Přiznám, ačkoliv jsme ten podnik ještě častokrát navštívily, ten večer jsme přemýšlely, že utečeme bez placení oknem, nebo jim peníze necháme ležet na stole a někudy zdrhnem.

No co… usmívali se. Měli zábavu a já mám první kamerové zkoušky i živé publikum (viz Ach ta auto-erotika) za sebou. Takže jsem vlastně už skoro profesionálka. J

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář