Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nepomáhej bližnímu svému

17. 9. 2009
 
Nepomáhej bližnímu svému
(Jestli nechceš přijít do průšvihu)
 
aneb
 
Jak ztratit vše i své přátele
(Rodinu nevyjímaje)
 
 
 
Hroutím se při mytí nádobí. Kutálejí se mi po tváři slzy jako hrachy. Hlavou se mi honí obrázky nejrůznějších tragédií, které mohou člověka potkat a nad tím vším stojím já… já sama, hloupá a bezradná, zklamaná, šílená no prostě tragická.
Půl hodiny na to přišel ten pán, vše mi vysvětlil, obraz tragedie zmizel, rozčarování zůstalo. A nejhorší na tom je, že je to všechno moje blbost a ničí jiná, moje vina a ničí jiná, moje dobrota, která se nevyplatila. A proto člověče, ač zkušenost je nepřenosná, vyvaruj se chyb jiných, vyvaruj se dobrých skutků. Neboť až ty budeš potřebovat, nikdo z těch jimž si pomohl po tobě ani neštěkne. Na všechno budeš zas jen ty sám(a). A proto hrab si na svém písku, hrab si pod sebe, pěchuj se jako křeček, tvoř neúnavně zásoby jako mraveneček, hlídej si svůj majetek bedlivě a nekompromisně jako lev své loviště, vše ti schvaluji. A když jiní přijdou s tím, že jsi hyena nelidská a závistivá, nedej se a směj se klidně jako ta hyena, já ti to schvaluji. Vždyť chráníš své bytí, svou existenci, to jediné co na světě máš.  
 
Začalo to lítostí. Byla jsem na kávě s bývalou spolužačkou z vysoké školy, která se mi svěřila, že má momentálně nedostatek peněz, neboť se jí kvůli jejímu zdravotnímu stavu nedařilo najít práci. Já jsem měla po Vánocích financí dostatek, tak jsem jí lehkomyslně nabídla, že jí půjčím.
Nejprve se ostýchala, pak mě požádala, jestli bych jí teda…, že mi to za týden dva vrátí.
Po týdnu mě poprosila, jestli bych náhodou…
Někam do této časové roviny patří i půjčka mému kamarádovi ze severních Čech- pouze 500Kč poslaných složenkou. Na to konto mi od té doby přestal zvedat telefony a odpovídat na SMS.
Za dvě neděle zhruba se mi omluvila, že se jí opravdu nedaří, ale že si se svým strýcem vyjednávají půjčku. Kdybych tak ještě mohla… jsem moc hodná, že? Ještě z ubývajících zásob jsem dodala další modré papírky.
Do čtvrtice se mi ozval její zoufalý strýc. Věci má v zastavárně, nechce o ně přijít, kdybych byla tak milosrdná… z posledních sil jsem milosrdná byla. Celkem za 9 500Kč.
Za odměnu jsem obdržela, alespoň oběma podepsaný papír s příslibem uhrazení do 14-21 dní. Chachááááááááááááá…
Aby toho nebylo konec…Strýček dostal příslib půjčky, teda pakliže najde někoho, kdo by byl ochoten tu půjčku na sebe nechat napsat. Ta ovečka jsem měla být (a taky že byla) já.
Onoho památného dne přišli do mého domova paní a pán, sedli si ke stolu vytáhli papíry…tvářili se mile. Pán si opsal značky ledničky, mikrovlnky, televize, počítače (ještě že na pračku neviděl) já jsem chtěla cuknout, že do toho nepudu, ale to mi bylo blbý. Za deset minut bylo po všem. Ještě mi ta paní slíbila, že dopíše toho strýce jako spoludlužníka. Jak jsem později zjistila nestalo se. Dokonce se i někam ztratila moje „ubytovací“ adresa), trvalou mám totiž u bráchy. (Tam jsem to raděj nesdělovala, boť jsem věděla, že by mě nepochválili. Což byla osudová chyba.)
Paní to brzo zabalila a dostali jsme jinou paní. Tak jsem to paní 2 vysvětlila, jak to je…že tu půjčku platí ten a ten, číslo na něj, zavolala jsem jemu a znovu a znovu…
Netrvalo dlouho přišla paní 3. Zase jsem to všechno vysvětlila, nadiktovala…strýček platil. (Narozdíl od své neteře, které už jsem dala ultimátum, že se to bude řešit přes nějakou instituci.)
A pak najednou napsal SMS nějaký pán (červenec), že si příjde zítra pro splátku. Byla jsem zrovna v práci, tak jsem jen oběma rozeslala SMS ať se vzájemně kontaktují na tato a tato čísla. Jenže pánovi to nepřišlo, a strýčkovy nedocvaklo. A tak se stalo, že pár dní před tím, než jel brácha na dovolenou, v osm hodin večer, zaklepal na jejich dveře cizí člověk a chtěl po nich peníze. Samozřejmě byli vyděšení, zmatení, švagrovou málem trefilo, volalo se mi do práce, ať to nějak řeším…Bylo mi to líto neskonale líto, bráchu to hodně mrzelo (věřil že si důvěřujeme), švagrová byla oprávněně hodně naštvaná a já v práci zadržovala slzy vzteku a neštěstí.
Moje finanční situace v té době navíc taky nebyla nikerak úžasná, a vzhledem k tomu, že strýc začal mít problémy s placením, nebylo mi volno.
Nu a v srpnu (když už se rodinná situace uklidnila) přišel dopis od té půjčovací firmy. Opět jsem byla v práci, tak jsem švagrové napsala ať to otevře… Nu a… Byla to předžalobní upomínka, za 4500 Kč nedoplatku a výhrůžka k exekučnímu řízení. Švagrová se znovu psychicky rozložila, já vzala telefonát a začala obvolávat „půjčovnu“, strýčka, švagrovou…. V konečném důsledku sehnala peníze (otevřela jsem si kredit kartu za mastný úrok) a platila. A tak to dneska je, platím půjčku, kterou jsem si vlastně nechtěla vzít, ani jsem ji nepotřebovala, bratr se svou ženou mi nedůvěřují (Při neočekávaném zvonění mají tendence schovávat elektroniku.), peníze si od strýčka zpětně vybírám a hrozím se toho, že je nebude mít.
Milá kamarádka se už tak nějak vzchopila a dluží mi už jen 2500 Kč. Ale trvalo to třičtvrtě roku. A stálo spoustu nervů, času, peněz navíc… a mám pocit, že i dobrou kamarádku a rodinné povědomí o tom, že jsem už dospělá a zodpovědná holka.

Suma sumárum… tohle dobrodinství byl poslední finanční dobrý skutek, kterého jsem se dopustila.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA