Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šiška

13. 9. 2009
Hledám šišku
 
Někdy v šesté, sedmé třídě jsme o jedné z hodin tělesné výchovy vyrazili pod vedením učitele na vycházku do nedalekého lesa. Nic neobvyklého, ba skoro nuda. Abych si to s mou spolužačkou Evou nějak zpříjemnila napadlo nás, že si budeme hrát na slepce a vodiče. Dobrá. Po cestě do lesa jsem já dělala slepou. Odpovědně. Evě jsem důvěřovala, tak jsem šla se zavřenýma očima, ona mě držela za ruku a říkala: „Ke straně! Pozor chodník! Teď nahoru. Bacha kořen…“
Zdárně a bez nehody jsem doputovala do háje, kde se strhla šišková bitva. Já coby emancipovaná slepá jsem se zavřenýma očima, v předklonu s rukama na zemi vydala hledat šišku, abych si mohla taky střelit. Párkrát jsem vrazila do stromu a šiška nikde. Pak jsem hlavou narazila do něčeho měkkého, co zaklelo. (ano, byl to rozkrok našeho učitele TV) Reflexně mi vyjely ruce před obličej (tudíž přesně tak kam se učitelům nesahá) a já to opepřila výrokem. „Hledám šišku.“ Pak jsem otevřela oči, zrudla, pedagog jen vyjeveně zíral a já se dala s omluvnými slovy na ústup. Herr učitel to více nekomentoval. Naštěstí.
Dovětek: Poté dělala slepou Eva. daly jsme jí šišku, nasměrovaly: „Doprava a takovou střední.“ a trefila se. Kam? No učiteli do hlavy… 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář