Chvála člověčenstva
Chvála člověčenstva
Krásná chvála (několik let zpátky) od jedné pacientky, kterou sice neznám, ale děkuji jí.
„Bude- li tě někdy mrzet svět, jdi se podívat do nemocnice“, říkala moje moudrá maminka. Na podívání tam asi někdo těžko půjde, ale dostat se tam ráz na ráz může každý z nás. Bolest a utrpení na tebe křičí z každých dveří. Tady se nic nepředstírá. Strach ti kouká z každého kousku těla, oči uhýbají tam, kde se momentálně nic neděje.
Chirurgie v českobudějovické nemocnici je „přepacientována“. Vypadá to, jako by se jihočeši chtěli naráz zbavit špatně fungujících žlučníků. Skoro se mi chce říci „továrna na vyjímání žlučníků, kamenů téhož a jiných milých detailů, jejichž odstranění zpochybňuje jejich důležitost“.
Sehraný tým chirurgů jede na plné obrátky, pacienti se rozvážejí ve velkém „na místo určení“. Dnes a denně. Rutina? Stereotyp? Ale kdeže, milý „pacouši.“ Vždyť každý jsi svým způsobem jiný, přímo originální. A přesně tak se k tobě chovají jak lékaři všech oborů (nezapomeňme na anesteziology!), tak hlavně sestřičky. Kdosi řekl, že jsou to andělé v modrém. Nesouhlasím. Andělé tě spolehlivě převedou přes úzkou lávku,ale těžko budou dávat 3x za sebou mísu pod nehybnou babičku, která nejen špatně slyší, ale několikrát za den se musí celá-i s postelí- převléknout.
Před operací (říká se tomu tady video) se bojíme a potom vzdycháme, když se nemůžeme posadit. Do toho chodí návštěvy, které vyžadují okamžitou přítomnost nejlépe samotného pana primáře („S jiným se ,Máňo, nebav!), aby jim podrobně vysvětlil jak to vlastně tomu našemu Pepovi tou „lapálií“ (laparoskopie) udělali. Mezitím kmitají sestřičky, žákyňky, staniční i vrchní sestra a určitě si přejí…co si vlastně přejí? Ani ne málo pacientů či pro sebe větší platy („Ví o tom někdo nahoře?“), také ne menší počet návštěv (Pacientům to dost pomáhá), ale věřte nevěřte, přejí si aby nás mohli zbavit bolesti, aby těch zatr… žlučníků mohli udělat co nejvíce (teď je čekací doba dva měsíce, ale může to být i delší), aby mohli poskytnout nám – vyděšeným, úlevu a brzké zahojení.
Vzdávám jim všem upřímný dík za profesionální, ale přitom lidský přístup k nám všem kteří tu hledají pomoc. Ať si někdo zkusí vzít noční službu na patře, kde je většina těch „pooperačních všeho druhu“ (mimo jiné žaludky, kýly, slepáky), kde je tady většina naprosto nepohyblivých těl (mladí, staří), a’t si někdo všimne útlých dívek, když obracejí stodvacetikilového chlapíka, pod nimž je třeba všechno vyměnit a jeho samého umýt a převléknout. Tady jde o zdraví, o život a ti modří andělé chodí mezi námi zaskočenými a bolavými, mluví na nás vlídnými, uklidňujícími slovy a vynášejí mísu s takovou noblesou, že nestačíte zírat.
Vám všem páni lékaři a lékařky, sestry, sestřičky, bratři i „saniťáci“, posíláme skromný dík za to, že přicházejíce s obavami, odcházíme chudší o ty kameny i žlučníky, ale všichni obohaceni vědomím, že budeme-li (nedej Pánbůh) potřebovat, jste tu ve dne v noci a přinesete nám úlevu.