O lidském konání
14. 9. 2009
O lidech a jejich konání
(Úvaha psaná v osmé třídě)
Kdo jsou to lidé? Kdo je to člověk?
Lidé jsou nepřeberná masa chaoticky pohybujících se, a často v poslední době i tak myslících dvounožců- savců, z nichž se mnozí domnívají, že jim patří svět a vše s ním spojené. Když se ocitneme v džungli lidí, je to jako být na širé poušti bez vody. Žádné známé tváře, a zbývá nám jen prahnout po útěše, v podobě přátelských pohledů a slov. Na to dnešní civilizace nemá čas.
Člověk je jedna osoba vybraná z hromady nám nic neříkajících individualit. Ta osoba je známá, hovoří s námi, a zastaví se, když procházíte pralesem lidí. Člověk je pro každého individuálním pojmem. A každý má právo učit si jeho význam, ba i určit, kdo se pod něj zařadí. Nejčastěji to bývá rodina, přátelé, spolupracovníci a učitelé, tedy osoby s nimiž se často setkáváme a komunikujeme.
Jak vznikl člověk? Čím se liší od zvířat?
Člověk je savec- nevyvinul se z primátů jak si mnoho lidí myslí. Jeho cesta se oddělila mnohem dříve, než se začaly vyvíjet opice.
Člověk se stal člověkem, když došel k uvědomení sama sebe. Tím se lišíme od ostatních živočichů. Ne tím, že myslíme, ale že si uvědomujeme svůj původ, vztahy, své „já“ … dokážeme přemýšlet o tom, co si myslí náš protějšek.
Co je „já“? K čemu vlastně je?
Pojem „já“ je těžké vysvětlit. Někdo si své „já“ ani neuvědomuje, a někteří je zase považují za jakousi druhou osobu ve svém nitru. Podle mne, ani jedno není správné. „Já“ je jistým způsobem ukryto v těle člověka, nadá se ale říci, že by do tohoto celku nepatřilo.
„Já“ utváří naše image, tvoří nápady, sní sny, touží po dosažení cíle a vzpíná se při útoku na naši osobu. „Já“ je všechno, co je v nás a co k nám bezprostředně patří. Bez „já“ je člověk … vlastně není člověkem. „Já“ člověka utváří, činí ho jedinečným exemplářem, výjimečným v tom nesčetném počtu lidí. Každý má své „já“ i dvojčata, která jsou na první pohled stejná, mají naprosto odlišné duševní celky. „Já“ máme proto, abychom to byli my. Kdyby se člověk se svým genetickým vybavením, ale bez svého „já“ ocitl, ať už v civilizovaném světě nebo v džungli, stěží by přežil jeden den.
Je člověk nejdokonalejší bytostí země? Zničí sám sebe?
V určitém ohledu člověk nejdokonalejší bytostí je, protože se velice výrazně vyvíjí. Avšak vždy se najde živočich, jenž jeho smyslové schopnosti předčí: ptáci lépe vidí, pes lépe slyší a čichá, bizon má větší sílu a opice je mrštnější, ale zcela jistě je člověk nejvlivnější postavou naší planety. Dokázal se postavit i přírodním řádům, což se mu, jak se dá očekávat, vymstí na potomcích.
Civilizační nemoci přibývají s množstvím vynálezů, které by měly život usnadňovat. Astma a alergie jsou z nich ty nejčastější. Vznikly, protože jsou ve vzduchu rozptýleny cizorodé látky a jedovaté plyny, které díky zamořené atmosféře nemají kam unikat a přírodní likvidátory nestíhají toto zamoření odfiltrovat. Pravděpodobně se v budoucnu zadusíme na smogu. Vesmírní návštěvníci potom budou svým potomkům vyprávět, jak člověka zničili „člověčí věci“.
Co jsou to „člověčí věci“? Co dělat aby život nezanikl?
To jsou věci, které člověk stvořil. Ty by se bez jeho přičinění nikdy v přírodě neobjevily. Jsou to prakticky již předměty z doby kamenné, které byly opracovány jednoduchou metodou.
Život by měl mít určitý řád a náplň. Život naší generace byl postaven na základech našich rodičů. Právě oni předali svým potomkům svět, který je obohacen z jedné strany o některé vynálezy a ze strany druhé ochuzen válkami, politickými nesváry, hladomorem a nemocemi. Proto bychom se měli snažit zachovávat naší planetu alespoň na stejné úrovni a pokud možno jí pomoci. Rčení některých starších lidí: „Já už to tu nějak dožiju, …“ se mi zdá dosti slaboduché, protože tito nemyslí na další generace.
Snažme se tedy zachovávat čistotu a přírodní celky na naší planetě. Ne pro nás, ale pro naše děti.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář