Jdi na obsah Jdi na menu
 


Babička v lidové verzi

17. 9. 2009
Babička
 
Babička Boženy Němcové v lidovém „necenzurovaném“ podání.
 
Na starém bělidle bylo lautr hovno co dělat. Bylo parné nedělní odpoledne. Psi Sultán a Türl leželi na zápraží a líně si lízali kulky, mlaskajíce př tom. Kohout jebal slepici až z ní lítalo pjeří. „Skoč pro to pírko Barunko, víš že dobrá hospodyně pro pírko i přes plot skočí,“ řekla babička a kopla Barunku do prdele nohou starou, bosou, vetchou až Barunce chudince vyletěla nudle z nosu jako námořnické lano. „Já se na to pírko vyseru,“ pravila Barunka a poškrábala se na prdeli. „To se nesluší.“ Povídá Vilímek a praštil babičku cihlou do hlavy. Babička vyskočila jako zajíc střelený brokovnicí.
Pan Prošek seděl v pokoji, velkým horkem se mu pařily koule, otevřel tedy okno, aby mu alespoň trochu vál vánek do prdele. V tom u splavu začala ječet Viktorka. „Co ta kurva dnes tolik ječí?“ ptal se pan Prošek. „Inu, to víte,“ povídá moudře babička, „když ji svrbí je to horší než podebraná pata.“ Pan Prošek zahučel cosi o prdeli a zlostí přirazil okno, protože se mu na špičku ocasu posadila moucha.
Najednou zahučel kočár. Do myslivny přijela komtesa. „Smím Vám políbit ruku.“ ptal se pan Prošek. „Polibte mě třeba prdel,“ s úsměvem odpověděla komtesa. „Nechtěla byste trochu medu?“ starala se babička. „Na to se vám vyseru, ale chcala bych jak koroptev,“ odpověděla komtesa a přívětivě se usmála.
Po svačině se na bělidle rozhodli, že půjdou do zámku navštívit paní kněžnu. „půjdeme do zámku,“těšily se děti. „Do prdele půjdete a ne do zámku, ještě byste se tam přežraly a posraly jako posledně,“ říká babička. Ale děti ještě chvíli babičku přemlouvaly aby je vzala s sebou, že za chvíli si to všichni srali k zámku. Babička šla co krok to prd. „Přišlo na mě kyselo, „ povzdechla si, „ještě abych se tam posrala.“ Vilímek si myslil, jaká by to byla sranda, kdyby paní kněžna šlápla do hovna. Přisrali si to na zámek právě když komorník šoustal komornou. „Člověk si nemůže ani pořádně zamrdat, pro tu pakáž,“ řekl a otevřel jim.
Na zámku si všechno pořádně prohlédli a Vilímek obdivoval sošku Amorka. „Polož to,“ povídá babička, „ víš, že máš olšové ruce.“ Ale sotva to dořekla Amorek byl na sračku. Všichni se dali honem do slepování. Babička chtěla právě přilepit čuráčka, když v tom přišla paní kněžna a povídá: „Ten kousíček patří přilepit směrem dolů a ne nahoru.“ Chvíli se o tom s babičkou dohadovala, až to babičku nasralo a povídá: „ Paní kněžno, já už viděla něco čuráků, ale všichni byli nahoru.“ Paní kněžna smutně odstoupila k oknu a vzdychla si - „Štasná to žena.“
Když se s kněžnou rozloučili, serouc si to domů, komorník za nimi křičel „Ještě mě sem jednou přijďte a nakopu vám prdele.“ A prásknul dveřma. Babička se lekla a posrala se, Vilímek měl radost že to babičce vyšlo.

A nedělní odpoledne na starém bělidle bylo v hajzlu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář